PLICNÍK LÉKAŘSKÝ
PLICNÍK LÉKAŘSKÝ
Čeleď brutnákovité (Boraginaceae)
Rod Pulmonaria zahrnuje asi 15 druhů, které rostou zejména v Evropě a dále na Kavkaze a ve Střední Asii.
Slovensky: Plúcnik lekársky
Německy: s Echtes Lungenkraut
Anglicky: Lung Wort
Francouzsky: Pulmonaire officinale
Španělsky: Pulmonaris
Popis:
Plicník lékařský je trvalka až 30 cm vysoká s drsnými listy. Z válcovitého oddenku vyrůstá několik lodyh vysokých 15 až 25 centimetrů, které jsou na konci vidlanovitě rozdvojeny. Lodyhy jsou jednak srstnaté a květonosné a jednak tvoří jalové prýty určené pro příští jaro.
Spodní listy má bylina dlouze stopkaté, lodyžní listy jsou kopinatě vejčité a přisedlé. Prýty mají listy dlouze řapíkaté, vespod zaokrouhlené nebo srdčité. Všechny listy jsou srstnaté a často mají světlejší skvrny. V lidové léčbě připomínaly nemocné plíce. Srostloplátečné trubkovité květy jsou až 2 cm dlouhé a připomínají květenství petrklíče, ale mají růžovou až modrofialovou barvu. Jsou uspořádány do vijanů. Plodem jsou černohnědé, lesklé tvrdky. Bylina kvete v dubnu a květnu.
Výskyt:
Plicník je hojná bylina jarních lesů a hájů, od nížiny až do podhůří. Světlé listnaté lesy, lipové háje, suťové a lužní lesy, lesní okraje, křoviny, preferuje půdy sušší i vlhčí, výživné, zásadité i kyselé, písčité až jílovité.
V ČR roztroušeně až hojně od nížin do podhorských oblastí (max. asi 1100 m n. m.), místy však zcela chybí. Celkově roste téměř v celé Evropě vyjma Britských ostrovů, od Francie po Ukrajinu, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po severní Itálii a Bulharsko.
Užívaná část:
Kvetoucí nať (Herba pulmonariae) sbíraná časně na jaře.
Listy (Folium pulmonariae) můžeme sbírat až měsíc po odkvětu, jsou pak větší.
Rostlinu nevytrháváme, ale trháme či odřezáváme nad zemí.
Sbírá se kvetoucí nať, kterou seřezáváme nebo ostřihujeme těsně u země, nať nesmíme pomačkat. Suší se co nejrychleji na větraných místech ve stínu v co nejtenčích vrstvách, pokud plicník sušíme umělým teplem, nesmí teplota přesáhnout 40°C. Drogu převracíme, aby byla brzy suchá, protože po delší době zčerná. Uchováváme ji v uzavřených nádobách na stinném a suchém místě. Sesychá v poměru 4:1.
Slizové látky, hojně tříslovin, alantoin, fytosterin, flavonoidy, saponiny, rozpustné soli kyseliny křemičité, minerály, cukry, cerylalkoholm, provitamin A, vitamin C a malé množství tzv. pyrolizidinových alkaloidů. Svíravý, protizánětlivý a změkčující účinek. Kysličník křemičitý, který plicník obsahuje, obnovuje pružnost plic.
Oblast použití:
- Vnější užití
o Zevně se plicník používá k léčbě jakýchkoliv poranění.
o svíravého, protizánětlivého a změkčujícího účinku plicníku se využívá k přípravě obkladů na tržné, řezné a hnisající rány
o ochranného vlivu plicníku na sliznice se využívá při krvácejících hemeroidech.
o Nálevem (čajem) z plicníku a přesličky masírujeme pokožku hlavy proti vypadávání vlasů.
Pliníkový olej na suché a popraskané rty:
hrst čerstvých listů plicníku vložíme krátce do vařící vody, vytáhneme a necháme okapat, případně vložíme mezi čistý textil a osušíme. Pak vložíme do 0,25 litru oleje, nejlépe arašídového, na ohni zahřejeme a necháme 24 hodiny vyluhovat. Přecedíme, dáme do tmavé láhve, uzavřeme a skladujeme na tmavém a chladném místě. Olej jemně vtíráme do rtů při výše zmíněných problémech.
- Vnitřní užití
o hlavní oblastí aplikace plicníku všechny sliznice a veškerá zánětlivá onemocnění
o působí zejména na lymfatický systém a oblast plic
o podporuje a usnadňuje vykašlávání
o působí protizánětlivě
o hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest a trávicího ústrojí
o pomáhá na onemocnění horních cest dýchacích se silným zahleněním
o působí mírně močopudně
o působí proti průjmu
o zvyšuje krevní srážlivost, pomáhá při žaludečním krvácení
o uplatňuje se v geriatrii při léčbě vleklých plicních onemocnění starších lidí.
Nálev (čaj) připravovaný podle běžných pravidel a podávaný vnitřně v dávce 4 šálky denně. Zpravidla nebereme drogu déle než 3 týdny, ve směsích však můžeme dobu podávání zdvojnásobit na 6 týdnů (dle Janči a Zentricha). Čaj z 1 polévkové lžíce natě, kterou přelijeme šálkem vařící vody a necháme 10 minut vyluhovat, je vhodný při plicním emfyzému (rozedmě). Potom přecedíme a pijeme denně 3 šálky, vždy před jídlem. Pro obecné působení při plicních onemocněních i chrlení krve, astmatu či zahlenění užíváme dvakrát denně šálek nálevu z 30 g natě na 1 litr vody.
1 lžíci sušeného plicníku a 1 lžíci přesličky zalijeme 1/2 l vařící vody, necháme 15 minut odstát, přecedíme a používáme k masáži vlasové pokožky proti vypadávání vlasů.
1 list plicníku, 1 květ divizny a 1 list jitrocele zalijeme 1/2 l vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Poté scedíme, přisladíme nejlépe medem a popíjíme během celého dne.
1 díl plicníku, 1 díl rdesna ptačího, 1 díl prvosenky, 1 díl jitrocele smícháme a 1 polévkovou lžíci směsi zalijeme 1/2 l vroucí vody. Necháme 15 minut louhovat, poté scedíme, přisladíme medem a popíjíme během dne.
Proti vnitřnímu zahlenění doporučoval již Sebastian Kneipp smíchat po 1 dílu libečku a plicníku. Pije se nálev z 1 polévkové lžíce směsi na šálek vody, dvakrát denně, ráno a večer.
1 díl plicníku, 1 díl natě z fialky, 1 díl květů divizny, 1 díl přesličky rolní smícháme a 1 polévkovou lžíci směsi zalijeme 1 l vroucí vody. Necháme 15 minut vylouhovat, scedíme, přisladíme medem a popíjíme během celého dne.
1 – 2 lžíce čerstvě řezané natě povaříme v 1/2 l vody, necháme 5 minut odstát, přisladíme medem a popíjíme během dne při onemocnění dýchacích cest.
Kontraindikace:
Plicník by vůbec neměli užívat lidé s vysokou sedimentací, těhotné a kojící ženy a ani malé děti. S ohledem na přítomnost toxických alkaloidů, i když v minimálním množství, postupujeme při léčbě plicníkem přece jen uvážlivě. Pokud nepřekročíme uvedenou dávku a dobu léčby, je droga naprosto bezpečná.
Ačkoli nejsou vážnější námitky proti podávání samostatné drogy, mnohem častěji volíme její kombinaci do směsí, kde její účinek spíše vynikne. Pro kombinaci jsou vhodné například podběl, petrklíč, sladké dřevo, anýz, fenykl, proskurník, puškvorec i meduňka.
Dříve hojně doporučovanou kombinaci s kořenem kostivalu raději vynecháme, aby nedošlo k nežádoucí interakci alkaloidů, což by mohlo zvýšit toxicitu směsi. Pokud stav nemoci vyžaduje delší podávání plicníku, podáváme jej s přestávkami a obyčejně po třech týdnech léčby zařazujeme dvoutýdenní přestávku. Při takovém využívání plicníku může léčba trvat i několik měsíců.
Na zevně dostupné sliznice, například v ústní dutině, je vynikající léčebnou kombinací plicníkový odvar a český aerosolový přípravek Jox-spray, obsahující jód a allantoin. Při bolestech v krku, při aftech, zánětech dásní a podobných problémech nejprve intenzivně kloktáme nebo vyplachujeme ústa odvarem z plicníku a poté důkladně vystříkáme přípravkem Jox. Účinnost plicníku ještě můžeme zvýšit přidáním květu měsíčku, nati řepíku, nati tymiánu, kořene proskurníku nebo listu šalvěje.
Květ (list) plicníku ………….…..……….. 5 dílů
List podbělu …………………....…………… 5 dílů
Nať přesličky ………………….......………. 4 díly
Nať truskavce ……....…...………………… 4 díly
List jitrocele …………...…………………... 3 díly
Dvě polévkové lžíce směsi zalijeme 0,5 l vroucí vody a necháme přikryté asi 15 minut vylouhovat. Čaj přecedíme a pijeme rozděleně na 3 díly 3x denně.
používá pro zpracování čerstvou kvetoucí nať, sbíranou brzy na jaře, nejlépe dopoledne do desáté hodiny. Zpracováváme ji podle §3 lihem 75% a dále ředíme až na potenci D4 lihem 30%. Obecně užíváme ředění D3 s dávkováním 3krát denně 8 kapek, po jídle. Tinkturu bychom ale neměli nepřetržitě užívat déle než 2 měsíce, pak musíme udělat přestávku, jinak se totiž může zvyšovat krevní srážlivost.
V Anglii se plicník pěstuje jako zelenina, mladé listy přidávají s oblibou do jarních salátů. Mladé jarní lístečky plicníku, ochucené citrónovou šťávou a medem nebo cukrem se doporučují jako zdravý salát.
Typická rostlina vhodná pro jarní saláty, spolu s orsejem, prvosenkou, sedmikráskami a violkou patří k prvním jarním rostlinám. Nejvhodnější je konzumovat čerstvé nadrobno nasekané listy těchto bylin ve směsi. Dochutíme pouze olivovým olejem a vinným nebo jablečným octem.
U plicníku jsou v poupěti květy červené, při rozkvětu fialové a nakonec, obvykle po opylení, zmodrají. Tyto modré květy již opylovači nenavštěvují (barva květu tak může signalizovat i množství dostupného nektaru). Barva se mění v závislosti na pH. Kyselé roztoky antokyanů bývají červené, neutrální fialové a zásadité modré. Antokyany mají značné rozšíření v přírodě. Zbarvují např. modře květy pomněnek, červeně květy máků či růží, dále jsou obsaženy v mnohých plodech (ptačí zob, černý rybíz aj.) v listech (červené zelí) apod.
Janča/Zentrich: Herbář léčivých bylin
Dugasová/Dugas: Babiččiny bylinky
Korbelář/Endris/Krejča: Naše rostliny v lékařství
http://cs.wikipedia.org/wiki/Antokyan
http://fenix.savana.cz/doku.php/plicnik_lekarsky
http://byliny.vitalion.cz/plicnik-lekarsky/
http://bylinky.zdrave.cz/plicnik-lekarsky/
