O caru Petrovi
Ruský car Petr se chtěl naučit umění stavby lodí. Proto odešel do Španělska převlečen za dělníka. Zatímco pracoval ve Španělsku, objevil nějaké Rusy ve vyhnanství. Žili zde ve velice bídném stavu, jako řadoví dělníci a nebyli schopni spojit se se svými rodinami. A tak se Petr nad nimi slitoval a zeptal se: “Chcete se dostat domů?” Ti byli velmi rozechvělí pomyšlením na nádhernou šanci, jak se vrátit domů. Ale pro Petra nebylo možné, aby řekl: “Jsem váš král a beru zpět svá nařízení o vyhnanství.” Žádný by mu neuvěřil, když byl převlečen za obyčejného dělníka. A tak Petr přemýšlel o způsobu, jak by je přesvědčil.
Řekl: “Jsem blízký králův přítel. Ať mu cokoli doporučím, to nikdy neodmítne. Když půjdete se mnou, pak vaše vyhnanství bude zrušeno a vy budete opět moci žít se svými rodinami.”
Někteří si pomysleli: “To je dobrý člověk. Proč by nás měl klamat? Je upřímný a to, co říká, vypadá přesvědčivě.”
Další však byli velmi rozumově založeni a neměli pocit, že jeho upřímnost je pro ně dostatečným důkazem, aby mu důvěřovali. Pomysleli si: “Je to jen dělník. Není možné, aby měl u krále nějaký vliv. Jen nás klame. Neměli bychom s ním chodit.” Ale někteří dělníci se rozhodli vrátit se zpět s Petrem do Ruska. Když Petr vstoupil do svého království, dostalo se mu velkolepého přijetí. Vyhnanci si pak pomysleli: “Ten ale musí být nějak velmi dobře zapsán u královských úředníků, jistě ne jako dělník, ale přinejmenším jako ministr či snad dokonce ještě jako někdo vyšší. Nicméně když Petr vešel do svého paláce a posadil se na trůn, poznali, že je to sám král. “Proč jsi nám to neřekl už předtím?” zeptali se. Odpověděl jim: “Vy jste mne následovali, ale kdybych vám byl řekl, že jsem sám car, neuvěřili byste. Mysleli byste si, že jsem se zbláznil. Víte, když o sobě někdo prohlašuje, že je veliký, pak bude lidem jen pro smích…“
Boha nemůžeme pochopit, dokud se Jím sami nestaneme…
Sant Thakar Singh, 22. července 1979
Z knihy “Dobré příběhy nás činí dobrými”
Edition Naam 2005