Tak dobrá
- To snad ne! Taková hanebnost!
Po chvíli vyšel ze zneuctěného domu rozhněvaný otec, za ním kráčela rozpačitě dcera a nakonec zahanbená matka, která si zakrývala obličej cípem sárí. Zamířili k jeskyni, kde v osamění žil asketa.
Na prahu jeskyně skryté v houští otec vyčinil starému poustevníkovi, že se opovážil porušit slib čistoty a nestoudně zneužil nevinné děvče, které je nyní obtěžkáno plodem jeho bloudění. Asketa mu naslouchal bez hnutí na své podušce z trávy kuša.
- Škoda, řekl otec, měli jsme vás vyhnat z vesnice hned, jak obchodníkovi ukradli měšec s penězi právě v době, kdy vy jste údajně žebral. My jsme však ve své prostoduchosti věřili, že asketa takový čin spáchat nemůže. Jste zloděj a navíc jste zneuctil tuto dívku i naši rodinu, takže si ji musíte vzít k sobě. Poraďte si sám, jak ji uživíte, na mě vůbec nespoléhejte.
- Tak dobrá, řekl asketa.
Čandra stála se sklopenou hlavou a rodiče se chvatně vydali zpátky do vesnice. Z oken a pootevřených dveří všichni vesničané pokradmu sledovali, jak se rodiče vracejí domů bez dcery.
Čandra zůstala u askety. Ten neřekl ani slovo a nechal ji, aby se usadila v hloubi jeskyně. Svůj polštář nacpaný trávou odsunul do uctivé vzdálenosti. Život šel klidně dál. Asketa si bral na žebrání každodenní obživy větší misku. Musel teď živit ještě jeden hladový krk. Vesničany taková opovážlivost pobouřila a zavírali mu dveře před nosem. Dostával mnohem menší almužnu než kdy před tím.
Obchodník, jehož Sandřini rodiče upozornili, že asketa krádež nepopřel, si okamžitě přišel pro ukradené rupie.
- Tak dobrá, tady je máte, řekl asketa.
Vysypal před něj celý obsah svého hubeného měšce.
Čandra zmizela, jakmile porodila, dítě nechala asketovi. On však řekl pouze:
- Tak dobrá, postarám se o tebe.
Potom vzal dvě misky, jednu na jídlo pro sebe, druhou na mléko pro dítě, a jako obvykle odešel žebrat do vesnice. Stařeny a matky měly o dítě starost. Když šel asketa kolem, tajně vyklouzly ven a rychle mu nelily trochu mléka. Nechtěly, aby je viděly sousedky a zabránily jim v tom.
V sousední vesnici dopadli zloděje, který tenkrát ukradl obchodníkův měšec. Ve svém řemesle nebyl žádný nováček. Měšec se našel samozřejmě prázdný mezi ostatními odcizenými věcmi ve zlodějově ranci. Zahanbený obchodník přišel asketovi vrátit peníze a omluvit se.
- Tak dobrá, řekl stařec, nechte si ty peníze, jsou vaše. Dárky si nikdy neberu zpět.
Dítě už umělo sedět, když se Čandra vrátila s otcem dítěte. Mladík totiž odešel studovat daleko od své rodné vesnice a vůbec neměl tušení, že se stal otcem. Když spatřil Čandru na prahu pokoje, kde bydlel, zaradoval se, protože ji měl rád. Vyprávěla mu, co se stalo. Rozhodl se, že se s ní okamžitě ožení. Nejprve však složil zkoušky, aby ho tchán s tchyní přijali za zetě. Nyní přišli oba dva, aby si dítě odnesli. Čandra padla asketovi k nohám:
Odpusťte mi, že jsem vás označila za otce dítěte. Byla jsem zoufalá a bála jsem se tatínkova hněvu. Od krádeže měšce jste už stejně měl ve vesnici špatnou pověst, a proto nebylo těžké všem namluvit, že jste mě zneuctil a že já na tom nemám žádnou vinu.
- Tak dobrá, chápu to, odpověděl asketa.
Požehnal dítěti a bez dlouhých řečí ho vrátil rodičům.
Čandřini rodiče se mohli propadnout studem, že dceři uvěřili a neprávem uvalili na asketu hanbu. Vydali se za tím také a padli mu k nohám.
- Svatý muži, prosili, můžete nám odpustit?
Přívětivě je zvedl ze země a řekl:
- Tak dobrá. Odejděte v míru a pokoji.
Vesničané se zastyděli, že asketu obvinili, aniž by se snažili dopátrat pravdy. Přišli také žádat o prominutí a zahrnuli ho bohatými dary. On jen šeptal:
- Tak dobrá, děkuji vám.
Holčička, která všechno viděla a slyšela, přišla za asketou a zeptala se ho?
- Proč ses nebránil, když tě křivě obviňovali, a proč pokaždé říkáš jen “tak dobrá?”
- Víš, Kršna říká: “Moudrý člověk se nemá radovat z lichotek, ani se děsit, stane-li se terčem pomluv.”
Všechno, co nás potkává, nám pomáhá jít dál, je to boží dar, otevřené dveře ke stále větší svobodě. Čest, zneuctění, křivda, spravedlnost, láska nebo zavržení, to všechno je jen hra bohů, vlny na hladině, které nic nemění na podstatě oceánu. Nikdy se nestarej o pouhé vnější zdání, uvědom si, kdo skutečně jsi, a tím také zůstaň.
