Buď Vůle Tvá
Buď Vůle Tvá
František Ladislav Čelakovský
(1799 – 1852)
Bud Vůle Tvá! Ty, jenžto přesahuješ – z nadhvězdných stanů, světa končiny
A lásky okem po nich obživuješ i valnou šír i tajné hlubiny –
Ty, jenž přebýváš v moci neskonalé, opásav svých se sluncí jasností –
Ty, jenž tvorů všech řády dokonalé svatou, nevystihlou řídíš moudrostí –
Bud věčně Vůle Tvá!
Bud Vůle Tvá – ta Vůle, již se koří nebeské dvorstvo Světlem oděné –
Ta Vůle nebe, která nebe tvoří a blahem plní duchy vznešené.
Jak anděly a silami tam všemi v žádoucí říši Tvé jest slavena,
Tak Otče, zde od dítek Tvých na zemi buď poznána a vroucně plněna
Bud věčně Vůle Tvá!
Bud Vůle Tvá – kdy záře Tvých milostí a Tvých darů – Život náš ostkvívá –
V našem srdci ples a mír se hostí a blaženostmi duše oplývá.
Však i kdy bouře nad námi se sbíhá, bolest a nouze nám dny podkalí –
Kdy karma přísná cesty naše stíhá a v truchlivost mysl naši zahalí –
Bud věčně Vůle Tvá!
Bud Vůle Tvá – když nad hrobem stojíce, útěch zhoštujem se nejblažších –
Kdy sevřeným žalem nám blednou líce nad ztrátou pokladů nám nejdražších.
Ó, dej v té smutné době, by se sneslo, kdy před sebou svět pustý spatřujem,
V duch náš, jej sílíc, ono sladké heslo: “Tvůj, Otče dar zde Tobe vracujem.”
Bud věčně Vůle Tvá!
Bud Vůle Tvá a zákonu Tvých símě se v srdcích našich stále rozmáhej,
Bud od Tebe nám milé každé břímě, je nésti Tvá Milost nám pomáhej.
Slabíť jsme, Ty rac dáti setrvání, Ty v pádu kroky naše podchycuj,
A jak v životě, tak i ve skonání, dej, Slitovníče náš, se rozkaz Tvůuj.
Bud věčně Vůle Tvá!
Zdroj: Jules Pukl - “Kosmické rozhovory” z r.1938
